Poslední fort v majetku armády se bude prodávat! Je ve velmi dobrém stavu jak po stránce stavební, tak jsou udržovány i trávníky kolem. Proslýchá se, že by měl být k mání za 24 milionů. Vzniká otázka jestli bude nový majitel ochotný otevřít fort veřejnosti. Jako útěcha nám budiž fakt, že tento fort je konstrukčně shodný s forty XX a XXII. Posledně jmenovaný by měl být v dohledné době otevřen pro veřejnost.
Z historie…
V roce 1853 byla schválena císařem Františkem Josefem I. další fáze budování táborové (fortové) pevnosti Olomouc. Pro období 1854–1857 byla naplánována výstavba tří fortů, které měly chránit město od severu. Chválkovická pevnůstka II byla jednou z nich. Výstavba tohoto fortu probíhala od pozdního podzimu 1854, v časech přípravy celé pevnosti na obranu. V důsledku probíhající krymské války byly urychleně budovány val, příkop a zázemí této pevnůstky umístěné v bezprostřední blízkosti silnice vedoucí z Chválkovic do Šternberka. K jejímu dokončení v zemním (provizorním) provedení došlo v lednu 1855, kdy byl také val objektu osazen deseti děly. Přestavba chválkovického fortu II do zděné (permanentní) podoby byla realizována až od června 1855. Zpoždění v harmonogramu jeho výstavby nebylo způsobeno mezinárodněpolitickou situací, ani nedostatkem financí, ale absencí konečné verze jeho projektu. Autorem projektu chválkovické pevnůstky z počátku 50. let 19. století byl plukovník Julius von Wurmb. Tento projekt byl v roce 1854 přepracován podplukovníkem Ladislavem Marešem. S jeho podobou však nebyly nadřízené ženijní orgány spokojeny, a tak docházelo ještě k jeho revizím. Definitivní podoba projektu byla schválena až v červnu 1855, kdy se také začalo na přestavbě fortu intenzivně pracovat. Výstavba pevnůstky probíhala bez problémů a rychle. V roce 1856 byla po stavební stránce hotova, v roce 1857 se prováděly už jen dokončovací práce v interiéru a terénní úpravy.
Pevnůstka II ve Chválkovicích byla obdobného tvaru a konstrukčního provedení jako dochované forty XX a XXII. Vzájemně se lišily pouze v detailech. Jejich reduity (kasárenské objekty) byly kruhového půdorysu a měly válcový tvar. Uprostřed reduitu se nacházelo nádvoří se studnou. Na nádvoří se vstupovalo po padacím mostě bránou s neogotickými prvky. Kasematy reduitu sloužily nejen ke skladovacím účelům, ale i k účelům ubytovacím a k rozmístění dělostřelectva. Kromě toho byla děla umístěna i na reduitu, kam byla dopravována po nájezdové rampě z nádvoří. Reduit byl obklopen příkopem. Nad vnější částí příkopu (tzv. kontreskarpou) byl navršen zemní val, který chránil reduit. Původní krátké úseky střelecké galerie v kontreskarpě všech čtyř fortů byly v roce 1866 rozšířeny na celý vnější obvod příkopu. Galerie byla spojena s reduitem dvěma krytými chodbami se střílnami (tzv. batardeau). V roce 1866 byla pevnůstka ve svém týlu doplněna zemním valem s dělostřeleckými postaveními. Na tomto fortu byly budovány dokonce i minové chodby. V roce 1863 byla chválkovická pevnůstka II propojena komunikací s železničním fortem I v Černovíře. Tato komunikace je dodnes hojně využívána cyklisty i milovníky jízdy na in-line bruslích.
Na pevnůstce, na jejíž výstavbu byly použity především cihly z dolanské cihelny, sloužilo běžně kolem 150 vojáků. V roce 1866, v časech prusko-rakouské války, zde sloužilo 380 mužů a fort byl osazen 12 děly. Celkové náklady na budování fortu včetně jeho stavebních úprav činily 242 000 zlatých. Chválkovický fort II je nemovitou kulturní památkou a jako jediný z olomouckých fortů je dodnes plně ve službách armády České republiky.
