Fort V.a Holice patří mezi zničené. Zachovala se jen z části modelace terénu. Prostor je zarostlý náletovými dřevinami. Místo je v soukromých rukou a vstup je zakázán.
Z historie…
Pevnůstka Va byla vybudována v zemním provedení během prosince 1850. Zemní baterii menších rozměrů tvořil hliněný val s palisádou a příkopem. Na valu byla osazena čtyři děla. V zázemí tohoto provizorního objektu se nacházely příruční prachárny a dřevěný srub pro ubytování vojáků. Na konci roku 1850 zde sloužilo 25 mužů.
V roce 1855 bylo rozhodnuto přestavět zemní baterii Va na permanentní fort, a to podle projektu olomouckého ženijního ředitele podplukovníka Ladislava Mareše. Fort Va byl budován v letech 1857–1863 a náklady na jeho výstavbu dosáhly 230 000 zl. Pevnůstka se nacházela jižně od Haličské silnice, 1210 metrů od fortu V, 1140 metrů od zemní pevnůstky VI a 3600 metrů od Salzerových redut. Jejím hlavním úkolem bylo podporovat v obraně sousední pevnůstky a postřelovat rovinatý terén směrem k výšinám u Velkého Týnce. Fort Va byl označován za strategicky důležitý objekt, který se měl zásadním způsobem podílet na odražení nepřátelského útoku vedeného na pevnost od jihovýchodu.
Holická pevnůstka Va byla shodné konstrukce jako forty II, XX a XXII. Jádro objektu tvořil reduit (kasárenský objekt), který byl kruhového půdorysu a měl válcovitý tvar. Uprostřed reduitu se nacházelo nádvoří se studnou. Fort Va disponoval kvalitní pitnou vodou, které však nebyl dostatek. Na nádvoří se vstupovalo po padacím mostě bránou s neogotickými prvky. Kasematy reduitu sloužily nejen ke skladovacím účelům, ale i k účelům ubytovacím a k rozmístění dělostřelectva. Kromě toho byla děla umístěna na střeše reduitu, kam byla dopravována po nájezdové rampě z nádvoří. Reduit byl obklopen příkopem. Nad vnější částí příkopu (tzv. kontreskarpou) byl navršen zemní val, který chránil reduit. Původní krátké úseky zděné střelecké galerie v kontreskarpě fortu byly v roce 1866, v časech prusko-rakouské války, rozšířeny na celý vnější obvod příkopu. Stropy nového úseku galerie však nebyly zděné a zaklenuté, ale dřevěné a kryté zeminou.
V 70. letech 19. století se již tyto stropní konstrukce bortily. Ženijní orgány proto nařídily, aby bylo zemní nakrytí tohoto úseku odstraněno. Střelecká galerie byla spojena s reduitem dvěma krytými chodbami se střílnami (batardeau). V roce 1866 byla pevnůstka ve svém týlu doplněna o zemní val s dělostřeleckými postaveními. V této době zde sloužilo 215 mužů a fort byl osazen dvanácti děly. V časech míru zde sloužilo kolem 150 vojáků. Po roce 1866 sloužil holický fort jako skladiště povozů, požárních vozů a různého vojenského materiálu. Od 90. let 19. století byly mnohé z pevnůstek olomoucké táborové pevnosti prodávány soukromým subjektům a v následujících letech demolovány. Stejný osud se nevyhnul ani holickému fortu Va. Dodnes se z něj dochovaly pouze nepatrné části zemního valu.
