Fort je v soukromých rukou, po dohodě přístupný a v přízemní části, dá se říct, i většinou bezbariérový. Návštěvník zde mimo samotný fort uvidí i těžké kusy soudobé vojenské techniky a obří model CKOP = Císařsko-královské Olomoucké pevnosti.
Z historie…
Na konci roku 1850 dokončil plukovník Julius von Wurmb hlavní plán táborové (fortové) pevnosti Olomouc i projekty prvních čtyř pevnůstek, které měly být vystavěny v horizontu tří let ve zděném (permanentním) provedení. Pevnůstka č. XIII byla jednou z nich. Její výstavba v zemním (provizorním) provedení byla zahájena už v létě 1850. Stavbu prováděla soukromá stavební společnost bratří Kleinů pod dozorem pevnostního inženýra nadporučíka Juliana Krynického. Na podzim 1850, kdy probíhaly v celé pevnosti přípravy na obranu před hrozícím pruským útokem, měla novoulická pevnůstka podobu mohutného valu s příkopem. Zemní val byl opatřen palisádou a osazen osmi děly. Za ním se pak nacházely dřevěné baráky pro ubytování 90 mužů, kuchyně a příruční prachárny. V létě 1851, po uklidnění mezinárodněpolitické situace, začaly na fortu XIII první zednické práce. Do konce roku 1853 byl fort po stavební stránce dokončen. Dodělávky v interiéru a terénní úpravy pak byly ukončeny v létě 1854, kdy byl fort také vybaven telegrafem. Původní záměr pojmenovat pevnůstku XIII i další současně budované forty podle nějaké význačné osobnosti vojenských dějin, se z důvodů dalších příprav pevnosti na obranu nerealizoval. Celkové náklady na výstavbu fortu XIII dosáhly 272 000 zlatých.
Fort XIII se svým tvarem a konstrukčním provedením (až na detaily) nelišil od paralelně budovaných fortů XI, XV a XVII. Jádro pevnůstky pětiúhelníkového půdorysu tvořil podkovovitý kasárenský objekt (tzv. reduit) s nádvořím a šíjovou kaponiérou, která postřelovala příkop v týlu objektu. Součástí reduitu z režného zdiva byly (a dodnes jsou) hodnotné architektonické prvky jako pískovcová ostění, cimbuří, arkýře či krakorce. Kasematy uvnitř reduitu sloužily především k ubytovacím účelům a k umístění děl. Další děla se nacházela na reduitu a na mohutném obvodovém zemním valu, na který vedly dvě nájezdové rampy. V roce 1866, v době prusko rakouské války, byla pevnůstka osazena 26 děly a sloužilo zde 410 mužů. Za normálního stavu zde sloužilo 90 vojáků, v době cvičení a manévrů pak kolem 230.
Val pevnůstky byl kasematován a jeho vnější armovaná zeď tvořila eskarpu obvodového příkopu. Příkop byl chráněn nejen pěchotními střílnami v eskarpě, ale i dvěma bočními dvoukaponiérami (dnes ubouranými). Tyto tzv. kočičí uši byly propojeny s vnitřkem fortu a armovanou kontreskarpou prostřednictvím krytých chodeb. V části kontreskarpy se nacházela střelecká galerie s pěchotními střílnami a s odlehčovacími výklenky, které zmírňovaly tlak zeminy. V případě nutnosti mohly být výklenky použity k hloubení minových chodeb. Nad celou kontreskarpou byl navršen zemní val, jenž kryl zděné části fortu a chránil je tak před přímou palbou z předpolí. Do fortu se vstupovalo neogotickou vjezdovou branou s padacím mostem. Brána byla umístěna v šíjové hradební zdi spojující reduit s oběma konci zemního valu. Samostatná vstupní brána se pak nacházela v boku reduitu. Ve válečném roce 1866 byla obě křídla pevnůstky opatřena zemním postavením pro děla. Na fortu byly vybudovány také provizorní úkryty a další traverzy oddělující dělostřelecká postavení. V příkopu pevnůstky pak byly instalovány různé typy překážek. Fort XIII však nebyl v roce 1866 (ani později) vystaven útoku nepřítele. Pevnůstka sloužila v dalších desetiletích jako kasárenský objekt, muniční sklad, dělostřelecká laboratoř, dokonce i k internaci vězňů. Nedostatek dřeva v pevnostním rajónu pak způsobil, že se na mnoha pevnostních objektech začaly vysazovat stromy. Na valech a v příkopu fortu XIII byly vysazeny akáty. V závěru druhé světové války byla vybudována německou armádou na vnějším valu pevnůstky postavení pro protitankový kanón. V květnu 1945 popravili fašisté na tomto objektu 17 vlastenců z Kožušan a z Brodku u Přerova. Tuto tragickou událost připomíná pamětní deska na kontreskarpové zdi.
Fort XIII je nemovitou kulturní památkou. V současnosti je objekt v soukromém vlastnictví.
