Fort je přístupný, aktuální otevírací doba je na webových stránkách. Je to jeden z nejnavštěvovanějších fortů a majitelé pořádají nejvíc akcí. Je zde možné objednat i velké oslavy, svatby, rauty, školení apod. Vše najdete na webu Forty.cz
Z historie…
Na konci roku 1850 dokončil plukovník Julius von Wurmb hlavní plán táborové (fortové) pevnosti Olomouc i projekty prvních čtyř pevnůstek, které měly být vystavěny v horizontu tří let ve zděném (permanentním) provedení. Křelovská pevnůstka XVII byla jednou z nich. Její výstavba v zemním (provizorním) provedení byla zahájena už v létě 1850. Stavbu prováděla soukromá stavební společnost bratří Kleinů pod dozorem pevnostního inženýra kapitána Otto Gemmingen a později kapitána Edler von Eckwehr. Na podzim 1850, kdy probíhaly v celé pevnosti přípravy na obranu před hrozícím pruským útokem, měla křelovská pevnůstka podobu mohutného valu s příkopem. Zemní val byl opatřen palisádou a osazen osmi děly. Za ním se pak nacházely dřevěné baráky pro ubytování 90 mužů, kuchyně a příruční prachárny. V létě 1851, po uklidnění mezinárodněpolitické situace, začaly na fortu XVII první zednické práce. Do konce roku 1853 byl fort po stavební stránce dokončen. Dodělávky v interiéru a terénní úpravy pak byly ukončeny v létě 1854, kdy byl fort také vybaven telegrafem. Celkové náklady na výstavbu tohoto objektu dosáhly 280 000 zlatých.
Křelovský fort XVII se svým tvarem a konstrukčním provedením (až na detaily) nelišil od paralelně budovaných fortů XI, XIII a XV. Jádro pevnůstky pětiúhelníkového půdorysu tvořil podkovovitý kasárenský objekt (tzv. reduit) s nádvořím a šíjovou kaponiérou, která postřelovala příkop v týlu objektu. Součástí reduitu z režného zdiva byly (a dodnes jsou) hodnotné architektonické prvky jako pískovcová ostění, cimbuří, arkýře či krakorce. Kasematy uvnitř reduitu sloužily především k ubytovacím účelům a k umístění děl. Další děla se nacházela na reduitu a na mohutném obvodovém zemním valu, na který vedly dvě nájezdové rampy. V roce 1866, v době prusko rakouské války, byla křelovská pevnůstka osazena 26 děly a sloužilo zde 340 mužů. Za normálního stavu zde sloužilo 90 vojáků, v době cvičení a manévrů pak kolem 230.
Val pevnůstky byl kasematován a jeho vnější armovaná zeď tvořila eskarpu obvodového příkopu. Příkop byl chráněn nejen pěchotními střílnami v eskarpě, ale i dvěma bočními dvoukaponiérami. Obě byly propojeny s vnitřkem fortu a armovanou kontreskarpou prostřednictvím krytých chodeb. Pro tyto boční dvoukaponiéry se vžilo označení „kočičí uši“. Sami pevnostní inženýři ovšem někdy používali možná výstižnější označení „Tuttel-Koffer“ (Tuttel je v rakouské němčině výrazem pro ženská ňadra). V části kontreskarpy se nacházela střelecká galerie s pěchotními střílnami a s odlehčovacími výklenky, které zmírňovaly tlak zeminy. V případě nutnosti mohly být výklenky použity k hloubení minových chodeb. Nad celou kontreskarpou byl navršen zemní val, jenž kryl zděné části fortu a chránil je tak před přímou palbou z předpolí. Do fortu se vstupovalo neogotickou vjezdovou branou s padacím mostem. Brána byla umístěna v šíjové hradební zdi spojující reduit s oběma konci zemního valu. Samostatná vstupní brána se pak nacházela v boku reduitu. Obě křídla pevnůstky byla opatřena v roce 1866 zemním postavením pro děla. Na fortu byly vybudovány také provizorní úkryty a další traverzy oddělující dělostřelecká postavení. V příkopu pevnůstky pak byly instalovány různé typy překážek. Křelovský fort však nebyl v roce 1866 (ani později) vystaven útoku nepřítele. Křelovská pevnůstka sloužila dlouhá desetiletí jako muniční sklad a kasárenský objekt. V závěru druhé světové války bylo vybudováno německou armádou na vnějším valu této pevnůstky postavení pro protitankový kanón a pozorovatelna.
Fort XVII je nemovitou kulturní památkou. Pevnůstka je od počátku 90. let 20. století v soukromém vlastnictví.
