Tento fort má asi nejpohnutější historii a přesto, že byl jedním z klíčových v obraně celé pevnosti, skončil jako ruina. Ale i tak je součástí historie a jeho nový majitel plánuje vytvořit zde něco na způsob arboreta. Prozatím je vstup na pozemek zakázaný.
Z historie…
Pevnůstka XVIII byla vybudována během května a června 1866 nedaleko obce Křelov, na výšině nazývané Dílový vrch. Jednalo se o provizorní (zemní) objekt vzdálený od pevnůstky XIX 1600 metrů, od fortu XV 2730 metrů, od centra Olomouce 5 kilometrů a od sousedního fortu XVII jeden kilometr. Křelovskou pevnůstku XVIII tvořil mohutný zemní val s příkopem, na kterém byla umístěna otevřená dělostřelecká postavení oddělená traverzami a chráněná valovými koši. Ve válečném roce 1866 bylo na „XVIII“ osazeno 21 děl a sloužilo zde 420 vojáků. Zázemí pevnůstky tvořilo několik objektů dřevěné konstrukce, jejichž stropy byly chráněny kolejnicemi a zemním nakrytím. Tyto objekty sloužily k ubytování vojáků i jako muniční sklady. Pevnůstka XVIII byla spojena se sousedním fortem XVII krytou cestou a kromě toho k ní vedla ještě jedna polní cesta.
V červenci 1867 bylo rozhodnuto o přestavbě „XVIII“ do permanentní podoby. Ještě než byly zahájeny stavební úpravy, proběhly na tomto objektu střelecké zkoušky. Dne 19. září 1867 bylo na provizorní pevnůstku XVIII vypáleno celkem 43 projektilů z drážkovaných děl. Samotná přestavba křelovského fortu XVIII probíhala v letech 1867–1870. Objekt byl rozšířen o zděný kasárenský trakt ve svém týlu. Boky a čelo kontreskarpy obvodového příkopu byly vyzděny a opatřeny střeleckou galerií, která byla spojena s vnitřkem fortu dvěma zděnými podzemními poternami. Zděná byla i vnitřní část příkopu v týlu fortu a prachárny uvnitř této pevnůstky. Všechny ostatní části fortu byly dřevozemní konstrukce. Po svém dokončení byl jednovalový dělostřelecký fort XVIII nejmodernější pevnůstkou olomoucké táborové pevnosti. Celkové náklady na výstavbu a přestavbu tohoto fortu do permanentní podoby dosáhly částky 363 000 zl.
Fort XVIII „Dílový vrch“ měl strategicky důležitou úlohu v obraně olomoucké pevnosti. Pevnůstka byla předsunuta před linii sousedních objektů a vzhledem ke své poloze postřelovala široké okolí na severozápadě pevnostního předpolí. Jejím úkolem bylo podporovat v obraně sousední forty a spolu s pevnůstkou X a plánovanými pevnůstkami XII a XIV z opevněné skupiny Pod Lipkou měla vytvářet předsunutou obrannou linii klíčovou pro udržení celé pevnosti. V případě nepřátelského útoku měly být na fortu XVIII dobudovány ještě další muniční sklady a ubytovací trakty. Objekt měl v případě války pojmout nejméně 600 mužů a měl být osazen 40 děly.
V roce 1875 byly na křelovské pevnůstce provedeny další střelecké zkoušky. Od Ústína, ze vzdálenosti 3200 metrů, pálilo na fort XVIII několik moždířů. Jejich hlavním úkolem bylo zasáhnout kasárenský trakt v týlu objektu a prověřit odolnost jeho zaklenutých kasemat. Po pokusném ostřelování byla pevnůstka obnovena do původní podoby. V rámci nákladné rekonstrukce (téměř 30 000 zl.) byl při úpravách pevnůstky použit tehdy moderní stavební materiál, beton. Střelecké zkoušky a různá cvičení pokračovaly na fortu XVIII i v následujících letech. Po zrušení pevnostního statutu Olomouce (1886) začaly být na křelovské pevnůstce hojně testovány rovněž různé trhaviny, v důsledku čehož byl fort XVIII brzy ve značně zdevastovaném stavu. Ke konci 19. století erár postupně odprodával kámen a cihly ze zničeného fortu (především obci Křelov) a následně odprodal i všechny pozemky, které k němu patřily.