Fort s číslem I. dopadl ještě hůř než jeho dvojče na druhé straně města č. VII. Po obou věžích a valech, které byly po stranach tratě není ani památky, jen neproniknutelné křoviny.
Z historie…
Výstavba pevnůstky číslo I byla zahájena na podzim 1854. Provizorní objekt byl budován přímo na náspu železniční trati ve směru na Prahu. Jeho hlavním úkolem bylo postřelovat železniční trať a současně působit jako její uzávěra. Kvůli nedostatku zeminy v okolí staveniště bylo nezbytné dovážet hlínu po železnici. Na její vykládce a rozvozu se podílelo 1240 mužů. K dokončení provizorní železniční pevnůstky I došlo na jaře 1855. Objekt byl opatřen palisádou, několika děly, příručními prachárnami a srubem pro ubytování vojáků. Dodejme ještě, že černovírská pevnůstka byla vzdálena od pevnostního jádra asi 2300 metrů, od lazeckého fortu XXII asi 1200 metrů a od chválkovického fortu II, s nímž byla později propojena komunikací, téměř 1900 metrů.
Na jaře 1863 byla zahájena přestavba černovírské pevnůstky do permanentní (zděné) podoby. Železniční dvojfort tvořily dva shodné věžové reduity (kasárenské objekty) o průměru 38 metrů, chráněné zemním valem. Železniční trať procházela spojovací hradbou obou objektů. Oba reduity byly obklopeny obvodovým příkopem o šířce 8,5 metru, který byl chráněn střeleckou galerií v armované kontreskarpě a pěchotními střílnami v reduitu. S kontreskarpou byly propojeny pomocí kryté chodby (batardeau). Během výstavby fortu se intenzivně uvažovalo o vybudování otočných železných kopulí na stropech obou reduitů. Pravděpodobně z finančních důvodů se na toto řešení rezignovalo. Na střechách obou věží byla vybudována pouze dvě obranná postavení půlkruhového půdorysu. V každém z nich byla osazena dvě děla. V roce 1866 byla navíc mezi obě věže umístěna dělostřelecká baterie. Na černovírské pevnůstce tehdy sloužilo 220 mužů a objekt byl osazen celkem 11 děly. K úplné dostavbě železničního dvojfortu č. I došlo v roce 1867. Celkové náklady na jeho výstavbu dosáhly 294 000 zl.
Černovírská pevnůstka byla již krátce po skončení prusko-rakouské války permanentně podrobována kritice pevnostních inženýrů. Dle jejich názoru mohl plnit stejnou funkci mnohem levnější objekt, než ten, který byl nakonec vybudován. Železniční dvojfort byl navíc označován za objekt s nízkou obranyschopností, který trpěl mnoha neduhy. V kasematních místnostech byla vysoká vlhkost, která ničila uskladněnou munici. Bažinaté okolí se podepsalo také na kvalitě vody. Voda ze studny uvnitř pevnůstky nebyla pitná.
Černovírský železniční dvojfort byl využíván armádou do počátku 90. let 19. století. V roce 1897 byla pevnůstka, obývaná pouze tuláky, nabídnuta k prodeji. Krátce poté došlo k její demolici. Většinu kamene a cihel z této demolice koupili rolníci z Černovíra a Chválkovic.
